Historie ZUŠ Karla Ditterse Vidnava

Základní umělecká škola ve Vidnavě zahájila svou činnost ve školním roce 1970/1971, pod názvem Lidová škola umění. Škola měla své učebny v budově patřící k ZDŠ Vidnava, kde se nacházela školní družina a jídelna. Tomu předcházelo dlouhé poválečné období, ve kterém zajišťovala hudební dění v obci jesenická hudební škola, která do Vidnavy vysílala od roku 1955 dva učitele, kteří zde vedli hudební kurzy. V roce 1965 byla zřízena pobočka jesenické školy, ale po pěti letech byla její činnost ukončena. V květnu roku 1972 se LŠU mohla přestěhovat do nově adaptovaného zámečku, bývalého fojtství, v roce 1991 se název mění na Základní umělecká škola a v červnu roku 1992 pak škola získala čestný název Základní umělecká škola Karla Ditterse Vidnava. Karel Ditters https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ditters_von_Dittersdorf byl významným hudebním skladatelem, který působil v Javorníku. Tam také měla vidnavská škola v letech 1975 - 1995 svou pobočku. Budova školy (zámek) se nachází nedaleko náměstí v sousedství kostela a fary. Více o zámku samotném se dočtete zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidnava_(z%C3%A1mek)

                                                                                                                           

Otevřen byl nejprve pouze hudební a výtvarný obor. Počet žáků v zakládajícím roce se nepodařilo zjistit, ovšem ve školní kronice se dočítáme, že již o pět let později ve školním roce 1975/1976 k 1. září činil 246, z čehož v hudebním oboru nastoupilo 200 a ve výtvarném oboru 46 žáků. Pedagogický sbor tvořilo 11 učitelů.

Prvním ředitelem školy se stal Josef Kubíček, ve Vidnavě založil a vedl ženský pěvecký sbor Vidnavanka a také byl uměleckým vedoucím dětského dechového orchestru LŠU nazvaného Pionýrská dechovka, který byl založen v roce 1973. Počet členů není v kronice zaznamenán. Od roku 1976 vedl Pionýrskou dechovku výborný hudebník Zdeněk Machula, o dva roky později převzal vedení dechovky Josef Šťastna. Manželka ředitele školy Eva Kubíčková vedla dětský pěvecký sbor, který byl původně pojmenován Skřivánek, ale v kronice je poté uváděn pod jménem Vidnaváček, ten vznikl 1. ledna 1975 a měl 36 členů. Obě uskupení plnila své poslání a uskutečnila řadu akcí. Během školního roku navštěvovala různé festivaly, soutěže, koncerty a jiné akce, vyjížděla mimo region, v rámci družby navštěvovala Pionýrská dechovka blízké Polsko. Manželé Kubíčkovi přispívali velkou měrou k bohatšímu hudebnímu dění ve Vidnavě, díky nim se konalo mnoho koncertů, na kterých účinkovali i přední umělci například profesor Karel Janeček nebo profesor Jiří Skovajsa.

Během činnosti školy se konaly koncerty přímo v sídle LŠU v rámci předehrávek, závěrečných zkoušek, absolventských koncertů i vánočních žákovských koncertů. Mimo to vystupovali žáci hudebního oboru při různých příležitostech pořádaných městem jako byly například oslavy MDŢ, VŘSR, výročí k ukončení 2. světové války, setkání s důchodci, předávání výučních listů žákům SOU Vidnava a další. Žáci vystupovali při podobných příležitostech i v okolních obcích. Kromě dechového souboru a pěveckého sboru vzniklo v roce 1976 také smyčcové kvarteto. 10. listopadu 1978 byl založen folklorní soubor Lidová hudba a zpěv, měl 8 členů a vedl ho Timotej Daniel. Tento soubor roku 1988 změnil jméno na Cimbálovou muziku LŠU. 

V průběhu činnosti LŠU se počet žáků příliš neměnil, vždy se pohyboval zhruba kolem 250 žáků a učitelský sbor se během let stabilně skládal z 10 až 12 členů jak interních, tak i externích, i když se samozřejmě personální obsazení obměňovalo. Rozšiřovala se výuka v rámci hudebního oboru, k dechovému, klavírnímu, smyčcovému a pěveckému oddělení postupně přibyla výuka hry na kytaru, akordeon, cimbál, v roce 1982 se podařilo založit taneční obor a v roce 1987 nově vznikl literárně-dramatický obor. Také učitelé školy vyvíjeli svou vlastní uměleckou činnost.

Další významnou osobností na postu ředitele byl Jan Štědroň, který vedl školu dlouhých 19 let. Během svého působení organizoval akce, které překročily výrazným způsobem hranice regionu, mimo jiné festival pěveckých sborů, Dittersův festival nebo Dittersovu soutěž. V září roku 1990 se mění název Lidové školy umění na Základní umělecká škola Vidnava. V tomto školním roce bylo zapsáno 346 žáků, nejvíce jich navštěvovalo hudební obor, výuku zajišťovalo 22 učitelů. Vyučovalo se hře na tyto nástroje: dechové nástroje, housle, klavír, akordeon, cimbál a kytara. V roce 1994 přibyl ke stávajícím oborům opětovně taneční obor, který navštěvovalo 23 žáků. Zvyšující se zájem o hudební, taneční i výtvarný obor dokazuje stoupající počet žáků, který v roce 1994 dosáhl 481 žáků. V červnu roku 1992 byl škole udělen čestný název Základní umělecká škola Karla Ditterse a při této příležitosti proběhl slavnostní koncert. Od 1. ledna 1993 se ZUŠ Karla Ditterse stává právním subjektem – příspěvkovou organizací. Škola stále sídlila v budově bývalého fojtství a měla pobočky v Javorníku a v Žulové a od roku 1992 nově také v Supíkovicích. Ke škole dále patřily detašované třídy v Černé Vodě, Mikulovicích a na Gymnáziu Jeseník. Hudební obor se rozšířil o výuku na bicí nástroje. Od tohoto roku začala škola pořádat vysokohorské léčebné tábory na chatě Švýcárna pod Pradědem pro astmatické děti s názvem HAD (Hory astmatickým dětem), jejichž součástí byla hra na flétnu, brániční cviky a vycházky horskou krajinou, první pobyt proběhl od 15. do 28. června 1992. Tyto léčebné pobyty navázaly na dřívější aktivitu „Dřevěná píšťalka“, což byl celoroční cyklus hudebně výchovných pořadů pro děti a rodiče od 5 – 8 let. Tyto pořady se zobcovou flétnou si kladly za cíl získávání hudebních základů, zpěv národních písní a snahu o obnovu domácího muzicírování. Autorem pořadů byl ředitel Jan Štědroň.

Celkově vedlo uměleckou školu šest ředitelů. V mezidobých (1. 3. - 30. 9. 1999 a 1. 7. 2002 - 28. 2. 2003) vedli školu jako statutární zástupci Renata Jeřábková a Karel Brožek.

Ředitelé školy:

Josef Kubíček 1970 – 1977

Jarmila Wolfová 1977 – 1980

Marian Šram 1980 – 1980

Jan Štědroň 1980 – 1999

Alena Frélichová 1999 – 2002

Mgr. Jaromír Kuchař 2003 – doposud

Jméno školy nejvíce pomáhali šířit hlavně učitelé a jejich žáci. O výrazné osobnosti v pedagogickém sboru neměla škola nikdy nouzi. Z velkého výčtu těchto učitelů jmenujme alespoň Zdeňka Machulu, Bohumila Krahulce, Zdeňka Floriana, Mgr. Bohuslava Holiše a Renátu Jeřábkovou za hudební obor, za výtvarný pak Mgr. Annu Žemlovou a Marii Mertovou. Důkazem jejich kvalitní práce byl vždy především kladný ohlas veřejnosti, ale také úspěchy v různých soutěžích, ve kterých žáci naší školy dosahovali a dosahují velmi dobrých výsledků, a to na okresní, krajské i celostátní úrovni. Někteří bývalí absolventi působí v renomovaných orchestrech jako profesionální hráči. 
Krédem tehdejšího vedení (a to platí dosud - název ŠVP je Škola jde za žáky) bylo zajištění komplexního vzdělání dětem i v okolních obcích. Špatná dopravní situace byla příčinou vzniku odloučených pracovišť v Mikulovicích, Supíkovicích, Staré Červené Vodě, Černé Vodě, Žulové, Vápenné, Bernarticích, Kobylé nad Vidnavkou a Skorošicích. Takto mohou děti studovat hudbu či výtvarné umění (nedávno ještě i literárně dramatický obor) v místě svého bydliště. Svou pobočku měla škola také na Gymnáziu Jeseník, ta však byla v roce 2004 kvůli existující kmenové ZUŠ v Jeseníku zrušena. 

Škola se v posledních letech zapojila do dvou projektů. Ten první se nám 30. listopadu 2020 podařilo přes poměrně značné problémy související s koronavirem uzavřít. Byl to projekt Zvýšení kvality výchovy a vzdělání v ZUŠ Vidnava v rámci Šablon II. Tento projekt se ukázal pro naši PO jako velmi přínosný, a to nejen finančně. Proto jsme využili příležitosti a zapojili se rovněž do dalšího projektu v rámci Šablon IV, na kterém aktuálně pracujeme. 

K nejvýznamnějším aktivitám školy, které přesahují rámec regionu, patří i nadále organizace interpretační soutěže „Karel Ditters z Dittersdorfu a hudební klasicismus“ pro komorní soubory ZUŠ, konzervatoří a vysokých škol uměleckého zaměření. 19. – 20. 10. 2023 proběhl již její 28. ročník.

Základní umělecká škola Karla Ditterse ve Vidnavě naplňuje své poslání, šíří hudební vzdělání mezi svými žáky a přispívá významně k obohacení hudebního života v našem pohraničním regionu. Důkazem toho je i fakt, že mnoho jejích žáků pokračovalo v hudebním vzdělávání na dalších uměleckých školách.

 

UložitUložitUložitUložit

« 4. Kontakt Školní vzdělávací program »